Hlína jako naděje pro paneláky aneb na vlhkoměru zas jen 30

1. Úvod

Každé ráno se dívám na vlhkoměr v kuchyni svého panelového bytu. Zas jen 30 %. V chladných měsících dennodenně. Často však také jen 25 %, zejména v zimě. Je prokázán vliv relativní vlhkosti vzduchu v interiéru na zdraví člověka. A je známo, že v paneláku je prostě sucho. Možná je tedy lepší vlhkoměr vůbec nemít......anebo se můžeme zamyslet nad možnostmi, jak vlhkost v bytě zvýšit.

2. Vlhkost v interiéru

V dnešní době trávíme uvnitř budov většinu času, často až 90 %. Jistě, většina lidí žijících v panelových sídlištích netráví ve svém bytě celý den. Již z historie známe problematiku opuštěnosti sídlišť během pracovní doby. Ale jednak jsou tu stále lidé, u nichž je tomu jinak, jako matky s dětmi na mateřské dovolené, lidé v důchodu a lidé pracující doma, a jednak samotný popracovní večer a noc strávená v panelovém domě „dělá své”.

obr.1 Řez průdušnicí nedotčenou a s vysušenou okoralou sliznicí

Jak píše Gernot Minke [1] ve své knize Building with Earth (Stavění z hlíny), ačkoli lidé okamžitě vnímají vzestup či pokles teploty, negativní vliv příliš vysoké či nízké vlhkosti zatím není v obecném povědomí. Výzkum ukázal, že déletrvající vlhkost pod 40 % může vysušit sliznice, což v některých případech vede ke snížení odolnosti proti nachlazení a podobným nemocem. Za normálních podmínek totiž sliznice průdušnice absorbuje prach, bakterie, viry atd. a vrací je zpět do úst pomocí vlnivého pohybu epitelových vlasů. Když je však tato absorpce a transport narušen vysoušením, cizí organismy se mohou dostat až do plic a způsobit zdravotní problémy.

Vyšší relativní vlhkost vzduchu (avšak nepřesahující 70%) má mnoho pozitivních účinků. Snižuje množství jemného prachu ve vzduchu, aktivuje ochranný mechanismus pokožky proti mikrobům, omezuje výskyt mnoha bakterií a virů, redukuje pachy a snižuje statický náboj předmětů v místnosti.

Vlhkost v místnosti by se tedy měla pohybovat mezi 40 % a 70 %. V chladných měsících je však dosažení a udržení těchto hodnot v klasickém paneláku zhola nemožné. Za normálních podmínek. Samozřejmě, pokud bychom například do místnosti umístili „nenormálně“ vysoký počet rostlin, lidí či zvířat, nebo intenzivně vařili na všech čtyřech plotýnkách vařiče a nevětrali, magickou hranici 40% bychom jistě překročili, ale uvažte sami....

3. Použití hlíny

A zde přichází ke slovu hlína. Tento materiál má schopnost udržovat vlhkost vzduchu v interiéru v rovnováze jako žádný jiný stavební materiál. Je totiž schopna poměrně rychle pojmout vzdušnou vlhkost a pak ji postupně uvolňovat zpět do interiéru [2]. Pro použití hlíny v panelákovém bytě existuje několik možností.

3.1 Hliněné omítky

První, nejznámější a v interiérech zatím nejpoužívanější, je aplikace hliněných omítek. Zpracování hliněné omítky není náročné. Pro komerční využití ji lze koupit v podobě připravené suché směsi. Ta se smíchá s vodou a nanáší se podobně jako jiné omítky. Dokonce ji lze nanášet i strojově stříkáním. Jemná hliněná omítková směs se může dobarvit přírodními pigmenty, čímž vznikne barevná stěrka. Přestože na hladkých betonových stěnách stačí provést hliněnou omítku tenkovrstvou, doporučuje se její celková tloušťka alespoň 30mm, aby měla omítka alespoň nějakou účinnost. Kdybychom se ale rozhodli, že tedy použijeme omítku tlustou rovnou 10cm, musíme počítat s tím, že už tak malý panelákový pokoj se nám tím ještě zmenší. Například z rozměrů 2,5m x 3,2m nám zbude pouhých 2,3m x 3m. Tyto rozměry však již ani nesplňují minimální normovou hodnotu plochy místnosti pro jednu osobu, která činí 8m2. Kromě samotné tloušťky omítky, tzn. vlastně objemu hlíny, který do interiéru umístíme, je velmi důležité složení směsi, poměr písku a jílu v omítce. Protože čím více písku, tím menší schopnost stabilizace vlhkosti.

Nicméně to, že jsou hliněné omítky z variant použití hlíny zatím nejznámější a nejpoužívanější neznamená, že jsou nejúčinnější. Důvodem je jednak již zmíněný určitý podíl písku, kterému se nevyhneme, a jednak fakt, že rozšířené jsou spíše omítky tenčí než tlustší. Bohužel. Je totiž možné provádět i omítky vícevrstvé, tlusté až 10cm, jejichž spodní vrstva je jílovější, a proto pro regulaci vlhkosti v interiéru mnohem účinnější.

Z hlediska většího poměru jílové složky jsou na tom mnohem lépe nepálené cihly či dusaná hlína. Čistě teoreticky si v bytě můžeme vytvořit jakési předstěny z nepálených cihel či dusané hlíny, na problém malého prostoru zde však narážíme ještě víc.

3.2 Hliněné obkladové desky a panely

Obr. 6 Montáž

Podívejme se tedy na další alternativu, a tou jsou hliněné obkladové desky či panely. Spojuje se v nich přijatelná tloušťka (2,5cm, 3,5cm, 5cm) a zároveň vyšší podíl jílu než v hliněných omítkách. Jedná se o prefabrikáty, tudíž odpadá mokrý proces na stavbě. Tento sortiment kusových staviv se v současné době vyrábí bohužel jen v sousedních zemích, u nás se dosud nenašel výrobce. Situace je zatím ve stadiu příprav a pokusů. Výrobky se dovážejí převážně z Německa. Panely a desky jsou po montáži omítnuty.

3.3 Cihly a stavební dílce z nepálené hlíny

Ve výčtu možností jsme se až doposud zabývali pouze povrchovou úpravou vnitřních stěn. Nyní se však zaměřme na odlišný princip použití hlíny v bytě. A to na samostatné konstrukce. Je dobře známo, že obyvatelé panelákových bytů si své domovy čím dál častěji přizpůsobují osobním potřebám. Ať už se to týká rekonstrukcí stávajících bytů, nebo klientských změn u bytů ještě neobydlených. Většinou se jedná o podobná půdorysná schémata s malými pokojíky. Tudíž spíše než k dostavbě nových konstrukcí dochází k bourání některých příček a propojování prostorů. Nicméně v jistém procentu změn se může jednat o přesun příčky (tzn. zbourání staré a postavení nové) či dostavbu příčky další. A právě v těchto případech lze jako stavení materiál použít nepálené hliněné cihly či stavební dílce. Pro akumulaci a následné vydávání vlhkosti jsou celé stěny z nepálených cihel efektivnější než „pouhé“ hliněné omítky. Tyto příčky je možné dále omítnout hliněnou omítkou, nebo je ponechat jako režné.

Ať už se jedná o cihly, panely, či hliněné omítky, je nutné zvážit jejich umístění v bytě. Jejich vlhkostní vlastnosti se nejlépe zúročí v místech vyššího výskytu vlhkosti, jako je koupelna, kuchyň a ložnice.

3.4 Problém vysoké vlhkosti, plísně

Současný trend zateplování a utěsňování panelových domů přináší však problém opačný. Jedná se o příliš vysokou vlhkost, která je příčinou řady neblahých a zdraví škodlivých procesů. Jde o známé plesnivění stěn, které je nejen závažným estetickým problémem, ale zejména zdravotním rizikem. Ne že by snad relativní vlhkost překročila hranici 70%, ale spolupůsobení použitých materiálů a fyzikálních podmínek vede ke změně rosného bodu, což může mít za následek právě zmíněné plesnivění. I zde je použití hlíny velice vhodným řešením. Na závěr se tedy nabízí shrnutí – hlína jako regulátor a stabilizátor vlhkosti v interiéru napomáhá řešit příliš suché klima ve starých panelových domech, stejně jako přílišnou vlhkost v panelácích zateplených, s novými okny.

Literatura:

  1. MINKE, G. Bilding With Earth: Design and Technplogy of a Sustainable Architecture, Birkhauser Verlag AG, 2006.
  2. ŽABIČKOVÁ, I.: Hliněné stavby, Brno, Era 21, 2002.

autorka článku: Ing.arch. Kateřina Šmardová - email: katka.smardova(at)centrum.cz, web:www.smardova.cz

členka Sdružení hliněného stavitelství, o.s.
činnost v současné době: zpracovávání dizertační práce na téma hliněné omítky, práce na pasivních domech v ateliéru Vize.

Titulní strana Aktuality Claygar Hlína jako naděje