Renovace historického venkovského statku ve Vraclavi

Statek, slohově řazený do období klasicismu (velká přestavba zhruba kolem roku 1850, nejspíše po velkém požáru), byl v pozdějších letech jen minimálně přestavován v obytné části, kde se zachovaly původní hliněné omítky. Hliněné omítky byly použity i na stodole ze dvora a to jak zevnitř tak i z venku, kde dosud ve velké míře drží.

Po vzájemné dohodě s památkáři jsme se rozhodli pro obnovu hliněných omítek v obytné části domu. Hrála pro to i skutečnost, že hliněné omítky mají dobré tepelné vlastnosti a svým vzhledem působí přirozeným a měkkým dojmem. V přízemí, kde se nachází síň, kamenka (chladná místnost pro ukládání potravin) a v síni v prvním patře, se dochovaly původní hliněné omítky. Ty ale byly většinou poničené nutnou elektroinstalací nebo vzlínající vlhkostí. Ostatní místnosti jako vsetnice, vsetnička, kuchyň a pokoj jsme oklepali od vápenné omítky a nechali vše nahodit hliněnou. Jednalo se o trojvrstvý proces, kdy se nejprve nahodí tzv. špric, což je řídká přilnavá hlína, následně po vyschnutí „hrubá“ omítka, která se skládá z jílu, písku a v našem případě konopného pazdeří a v poslední řadě pak konečného štuku neboli tzv. „fajnové“ omítky, kde je hlavními složkami jíl a jemný písek.

V kamence nám vyvstal problém se stále vzlínající vlhkostí, vzhledem se sousedícím bývalým chlévem přes zeď. Nepomohla ani hluboká drenáž, kterou jsme v chlévě prováděli zhruba před rokem. Nakonec jsme se rozhodli pro zachování původní omítky v co největší míře s tím, že jsme od podlahy nechali cca 50 cm pruh bez nahození (zde chyběla i původní hliněná omítka). Tuto spodní část se firma původně pokusila nahodit, ale přes vzlínající soli zde hlína doslova odskakovala. Části, které byly v ploše původní omítky odděleny od podkladu, se fixovaly velkoplošnými hmoždinkami. Celá akce proběhla za téměř nejhoršího počasí – venkovní vlhkost byla vysoká (konec října první třetina listopadu) díky deštivému počasí. Naštěstí nemrzlo. Jelikož je celý dům kamenný (opuka) proces schnutí tu probíhal značně pomalu, oproti schnutí v případě cihly.

Nahazování probíhalo ve třech etapách. Jeden den špric všech nahozených ploch, který musel úplně uschnout. Poté samotné nahazování směsí a pak začal boj s vlhkostí. Topili jsme ve třech kamnech a honili vzduch pomocí elektrických větráků. Vysoušení ale muselo být postupné, abychom omítky nešokovali a ty nám za odměnu příliš nepopraskaly, díky přílišnému pnutí materiálu. Po cenové kalkulaci jsme také zakoupili odvlhčovač, který se za celou dobu provádění omítek vyplatil. Půjčovné takového zařízení není drahé, ale doba schnutí v našem případě vyžadovala hodně času. Po vyschnutí „hrubé“ omítky se začalo štukovat. Za čtyři dny bylo hotovo a to i přes skutečnost, že náš dům je plný nástrah v podobě nejrůznějších výklenků a kleneb. Firma si vedla naprosto profesionálně jak v přístupu, tak i v provedení práce včetně detailů, což se jeví skoro jako zázrak.

Po zaschnutí štuků jsme mohli pocítit tepelný rozdíl, i přestože hliněná omítka není nijak tlustá cca 1 – 2,5 cm. Předešlá vápenná omítka byla na dotek ledová, hliněná nikoliv. Celkově má jemně hnědý sametový vzhled. Jsme zvědavi, jak se nám v budoucnu osvědčí.

autor článku: Jakub a Šárka Vlčkovi

Hliněný podhoz Claygar HS 00 Hliněné špalety kolem oken Hliněná omítka hrubá Detail špalety z hlíny Hlína a kámen časem prověřená klasika Zádveří natažené hlínou Hliněné klenby Natahování hliněného štuku Claygar HJ 02 Hliněná omítka natažená na kamennou klenbu Hlína a kámen Klenba natažena hliněnou omítkou Detail hliněné špalety kolem okna


Titulní strana Aktuality Claygar Renovace historického venkovského statku ve Vraclavi