TRANSLATION NOT AVAILABLE

Historie hliněných staveb

Hlína, dřevo a kámen jsou přírodními materiály užívanými ke stavbě od dávných časů. Člověk byl od prvopočátku v kontaktu s hlínou, byl jí obklopen, chodil po ní a stavěl z ní obydlí, z počátku jednoduchá pak složitější. Ve své podstatě se jedná o několik základních principů vytváření konstrukcí:

Hliněné stavby našli velké rozšíření ve starověkých civilizacích, nejstarší stavby z nepálených cihel na kamenné podezdívce byly z doby 8000let př. n. l., nacházíme je na území   Jericha, Mezopotámie, Egyptu, Číny nebo Říma, u nás je užití nepálené hlíny jako stavebního materiálu, stejně jako v západní Evropě zmiňováno ve 13. až 14 století. Hliněné stavby odolné proti ohni nacházely široké uplatnění v nízkopodlažní zástavbě na vesnicích ale i ve městských klasicistních podlažních domech.

Doba rozkvětu staveb z nepálené hlíny započatá v 17. století byla ukončena začátkem století dvacátého, pálená cihla byla v těchto dobách drahá a dostupná jen pro majetné  vrstvy obyvatelstva, objevuje se v bohatších oblastech jako fasádní vrstva , na nechráněných štítech domů či nadstřešních částech komínů. Na přelomu 19. a 20. století nastal boom cihlářského průmyslu, který ve snaze dalšího zvýšení výroby a zisků prosadil úplný zákaz používání nepálené hlíny ve stavbách.

Nový nástup nepálené cihly nastává až nyní, na začátku 21. století, kdy po řadě zjištění závadnosti stavebních materiálů nově vyvinutých ve 20. století a jejich následném zákazu používání (např. azbestocement, chemické sloučeniny v některých nátěrových hmotách apod.)Začínají být výrobky a materiály hodnoceny nejenom z hlediska vlastností technických a ekonomických, ale i ekologických, v niž je obsaženo i hledisko zdravotní. Toto hodnocení pak posouvá nepálenou cihlu do kategorie přírodních stavebních materiálů, příznivě působících na lidský organismus.


Home page History of earth buildings (*)